Problematika sociální reklamy

Sociální reklama stejně jako každá jiná musí splňovat nejrůznější požadavky, hlavně proto, aby si zachovala svou důvěryhodnost. Především díky tématům, kterým se tento druh reklamy věnuje, se sociální reklama nachází na hranicích etiky a mnohdy je i přesáhne. A právě přesahování těchto hranic se stává problémem, který může mít i negativní vliv. Rada pro reklamu má tak za úkol rozhodnou o její závadnosti i nezávadnosti. Což ale v případě o rozhodnutí o její závadnosti přispěje ještě k daleko větší medializaci.  V případě nekomerčních reklam je ale dostávána daleko větší tolerance, kdy zobrazovaní drastických prvků, nahoty, strachu, srdce rvoucích scén je zcela přirozené. Například nadace naše dítě – linka bezpečí, zde byla podána stížnost z důvodu ohrožení vztahu důvěry mezi rodiči a dětmi, účelovém zneužití dětského strachu v případě působení na dospělé jedince se mohlo dosáhnout cíle a však u dětí to mohlo vyvolat negativní účinky.

V dnešní společnosti neustále stoupá množství lidí, kteří nechtějí přemýšlet a analyzovat pravou příčinu věci, tak se stávají jen pouhými příjemci informací v podobě toho, co mají dělat a cítit. Stávají se tak nositeli cizích strachů. A místo toho aby našli cestu, jak řešit tento problém zjišťují, že můžou být právě třetím člověk co má rakovinu. Což může vyvolat u některých slabších jedinců pocit beznaděje a psychické problémy. Autoři reklam tak působí na naše emoce a vnímáním neštěstí nás chtějí formovat. Můžeme se ale také setkat se sociálními spoty, které jsou zaměřený pozitivně a stávají se tak vhodnější formou pro vnímání dětí. ,,Jako příklad uvedu jeden krásný sociální spot, který učí zdvořilosti a úctě ke starším lidem. Starší muž sedí na lavičce se svým čtyřicetiletým synem. Otec se dívá na vrabce a ptá se syna: „Kdo je to?“ Syn v domnění, že je otec už starší a nemá dobrou paměť, odpovídá: „Vrabec.“ Otec se ptá znovu na stejnou otázku, syn udiveně odpovídá: „Vrabec.“ Tato otázka se opakuje ještě dvakrát, syn vstává a otráveně odpovídá: „Ano, je to vrabec. Už jsem to říkal stokrát!“ Otec odchází a vrací se se zažloutlým deníkem v ruce. Nalistuje potřebné stránky a přečte nahlas: „Dnes se mě můj syn zeptal dvacetkrát ‚Kdo to je?‘ a ukázal na vrabce. Pokaždé jsem mu odpověděl…“  Syn si sedne vedle otce, omluví se a pevně ho obejme.‘‘

Další problematickou oblastí reklamy je přesycení, ke kterému dojde na tolik, že přestaneme veškeré reklamy vnímat a tak se stávají běžnou součástí života. A v případě sociální reklamy tak v některých případech drastické scény se stanou samozřejmostí a minou se účinkem. Jsou ale však také zastánci názoru, že šokovat je jediný možný a nejlepší způsob.